opuka

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *o(b)poka.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopuka]

Noun

opuka f

1. bedrock

Declension

Declension of opuka (hard feminine)

	singular	plural
nominative	opuka	opuky
genitive	opuky	opuk
dative	opuce	opukám
accusative	opuku	opuky
vocative	opuko	opuky
locative	opuce	opukách
instrumental	opukou	opukami

Further reading

• opuka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• opuka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• opuka in Internetová jazyková příručka

Polish

Pronunciation

• IPA^(key): /ɔˈpu.ka/
• Rhymes: -uka
• Syllabification: o‧pu‧ka

Verb

opuka

1. third-person singular future of opukać

Silesian

Etymology

Probably borrowed from Czech opuka.

Pronunciation

• IPA^(key): /ɔˈpuka/
• Rhymes: -uka
• Syllabification: o‧pu‧ka

Noun

opuka f

1. (Zaolzie) low-quality coal

Further reading

• Jadwiga Wronicz, editor (2010), Słownik gwarowy Śląska Cieszyńskiego, Ustroń: Galeria „Na Gojach”, →ISBN, page 81