osadit

Czech

Etymology

From o- +‎ sadit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosaɟɪt]

Verb

osadit pf (imperfective osazovat)

1. to plant
2. to fix, to fit, to attach
3. to settle

Conjugation

Conjugation

Infinitive	osadit, osaditi	Active adjective	osadivší
Verbal noun	osazení	Passive adjective	osazený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	osadím	osadíme	—	osaďme
2nd person	osadíš	osadíte	osaď	osaďte
3rd person	osadí	osadí	—	—

The verb osadit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	osadil	osadili	osazen	osazeni
masculine inanimate		osadily		osazeny
feminine	osadila		osazena
neuter	osadilo	osadila	osazeno	osazena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	osadiv
feminine + neuter singular	—	osadivši
plural	—	osadivše

Related terms

• osada
• osadní
• osadník
• osazení
• osazený

 

Further reading

• osaditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• osaditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• osadit in Internetová jazyková příručka