příslušník

Czech

Etymology

From příslušet +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊iːsluʃɲiːk]

Noun

příslušník m anim (female equivalent příslušnice)

1. a person who is part of a certain group, a member

   Synonym: člen

2. (dated) short for a member of Veřejné bezpečnosti (Public Security)

   Synonyms: esenbák, policajt

Declension

Declension of příslušník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	příslušník	příslušníci
genitive	příslušníka	příslušníků
dative	příslušníkovi, příslušníku	příslušníkům
accusative	příslušníka	příslušníky
vocative	příslušníku	příslušníci
locative	příslušníkovi, příslušníku	příslušnících
instrumental	příslušníkem	příslušníky

Related terms

• příslušet

 

Further reading

• “příslušník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “příslušník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “příslušník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)