přívuzný

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *privǫzьnъ. The middle part -vǫz- is from Proto-Slavic *vęzati (In Old Czech vázati (“to bind”)).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpr̝̊iːʋuznɨː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpr̝̊iːvuzniː/, /ˈpr̝̊iːvuznɛj/

Adjective

přívuzný (short přívuzen)

1. relative

Declension

Declension of přívuzný (hard)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	přívuzný	přívuzná	přívuzné
genitive	přívuzného	přívuzné	přívuzného
dative	přívuznému	přívuzniej, přívuznéj	přívuznému
accusative	přívuzného, přívuzný	přívuznú	přívuzné
locative	přívuzniem, přívuzném	přívuzniej, přívuznéj	přívuzniem, přívuzném
instrumental	přívuzným	přívuznú	přívuzným
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	přívuzná	přívuzniej, přívuznéj
genitive	přívuznú
dative	přívuznýma
accusative	přívuzná	přívuzniej, přívuznéj
locative	přívuznú
instrumental	přívuznýma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	přívuzní	přívuzné	přívuzná
genitive	přívuzných
dative	přívuzným
accusative	přívuzné		přívuzná
locative	přívuzných
instrumental	přívuznými

Descendants

• Czech: příbuzný

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “přívuzný”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění