přečin

Czech

Etymology

From pře- +‎ čin.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛt͡ʃɪn]

Noun

přečin m inan

1. misdemeanor

Declension

Declension of přečin (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	přečin	přečiny
genitive	přečinu	přečinů
dative	přečinu	přečinům
accusative	přečin	přečiny
vocative	přečine	přečiny
locative	přečinu	přečinech
instrumental	přečinem	přečiny

Further reading

• přečin in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• přečin in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• přečin in Internetová jazyková příručka