předmět

See also: predmet

Czech

Etymology

Borrowed from Polish przedmiot.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛdm̩ɲɛt]

• audio

  (file)

Noun

předmět m inan (related adjective předmětný or předmětový)

1. object (thing)
2. (grammar) object (noun phrase which is an internal complement of a verb phrase or a prepositional phrase)

   Coordinate term: podmět

3. subject (area of study)
4. subject (of a mail)

Declension

Declension of předmět (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	předmět	předměty
genitive	předmětu	předmětů
dative	předmětu	předmětům
accusative	předmět	předměty
vocative	předměte	předměty
locative	předmětě, předmětu	předmětech
instrumental	předmětem	předměty

Derived terms

• bezpředmětný
• předmětný

 

Descendants

• → Serbo-Croatian: predmet
• → Slovene: predmet

Further reading

• předmět in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• předmět in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989