From při- + mít.
přimět pf
- (transitive) to make (somebody do something), force (somebody to do something)
- přiměti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přiměti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- přimět in Internetová jazyková příručka
