přimluvit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
přimluvit pf
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | přimluvit, přimluviti | Active adjective | přimluvivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | přimluvení | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | přimluvím | přimluvíme | — | přimluvme |
| 2nd person | přimluvíš | přimluvíte | přimluv | přimluvte |
| 3rd person | přimluví | přimluví | — | — |
| The verb přimluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | přimluvil | přimluvili | — | — |
| masculine inanimate | přimluvily | — | ||
| feminine | přimluvila | — | ||
| neuter | přimluvilo | přimluvila | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | přimluviv |
| feminine + neuter singular | — | přimluvivši |
| plural | — | přimluvivše |
Further reading edit
- přimluviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přimluviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989