pobloudit

Czech

Etymology

From po- +‎ bloudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpoblou̯ɟɪt]

Verb

pobloudit pf

1. to go astray, to err

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pobloudit, poblouditi	Active adjective	pobloudivší
Verbal noun	poblouzení	Passive adjective	poblouzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pobloudím	pobloudíme	—	pobluďme, poblouděme
2nd person	pobloudíš	pobloudíte	pobluď, pobloudi	pobluďte, poblouděte
3rd person	pobloudí	pobloudí	—	—

The verb pobloudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pobloudil	pobloudili	poblouzen	poblouzeni
masculine inanimate		pobloudily		poblouzeny
feminine	pobloudila		poblouzena
neuter	pobloudilo	pobloudila	poblouzeno	poblouzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pobloudiv
feminine + neuter singular	—	pobloudivši
plural	—	pobloudivše

Related terms

• pobloudění n
• pobloudilec m
• pobloudilost f
• pobloudilý m

 

Further reading

• “poblouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “poblouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pobloudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)