pocákat

Czech

Etymology

From po- +‎ cákat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpot͡saːkat]

Verb

pocákat pf

1. to splash, to splatter, to dabble, to splotch

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pocákat, pocákati	Active adjective	pocákavší
Verbal noun	pocákání	Passive adjective	pocákaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pocákám	pocákáme	—	pocákejme
2nd person	pocákáš	pocákáte	pocákej	pocákejte
3rd person	pocáká	pocákají	—	—

The verb pocákat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pocákal	pocákali	pocákán	pocákáni
masculine inanimate		pocákaly		pocákány
feminine	pocákala		pocákána
neuter	pocákalo	pocákala	pocákáno	pocákána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pocákav
feminine + neuter singular	—	pocákavši
plural	—	pocákavše

Related terms

• pocákaný
• pocákání

 

Further reading

• pocákati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• pocákati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• pocákat in Internetová jazyková příručka