pohovořit

Czech

Etymology

From po- +‎ hovořit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpoɦovor̝ɪt]

Verb

pohovořit pf (imperfective hovořit)

1. to have a talk, to chat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pohovořit, pohovořiti	Active adjective	pohovořivší
Verbal noun	pohovoření	Passive adjective	pohovořený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pohovořím	pohovoříme	—	pohovořme
2nd person	pohovoříš	pohovoříte	pohovoř	pohovořte
3rd person	pohovoří	pohovoří	—	—

The verb pohovořit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pohovořil	pohovořili	pohovořen	pohovořeni
masculine inanimate		pohovořily		pohovořeny
feminine	pohovořila		pohovořena
neuter	pohovořilo	pohovořila	pohovořeno	pohovořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pohovořiv
feminine + neuter singular	—	pohovořivši
plural	—	pohovořivše

Derived terms

• pohovor

 

Further reading

• “pohovořiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “pohovořiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pohovořit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)