pokřtít

Czech

Etymology

From po- +‎ křtít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpokr̝̊ciːt]

Verb

pokřtít pf

1. perfective of křtít

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pokřtít, pokřtíti	Active adjective	pokřtivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pokřtím	pokřtíme	—	pokřtěme
2nd person	pokřtíš	pokřtíte	pokřti	pokřtěte
3rd person	pokřtí	pokřtí	—	—

The verb pokřtít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pokřtil	pokřtili	pokřtěn	pokřtěni
masculine inanimate		pokřtily		pokřtěny
feminine	pokřtila		pokřtěna
neuter	pokřtilo	pokřtila	pokřtěno	pokřtěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pokřtiv
feminine + neuter singular	—	pokřtivši
plural	—	pokřtivše

Further reading

• “pokřtíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “pokřtíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989