povyk

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech povyk, from Proto-Slavic *povykъ. Compare Serbo-Croatian повик.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpovɪk]
• Hyphenation: po‧vyk

Noun

povyk m inan

1. racket, row, uproar, turmoil
2. fuss, ado

Declension

Declension of povyk (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	povyk	povyky
genitive	povyku	povyků
dative	povyku	povykům
accusative	povyk	povyky
vocative	povyku	povyky
locative	povyku	povycích
instrumental	povykem	povyky

Derived terms

• povykovat

 

See also

• poprask
• pozdvižení
• rozruch

Further reading

• “povyk”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “povyk”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “povyk”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)