průkopník

Czech

Etymology

From prů- (“through”) +‎ kopat (“dig”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpruːkopɲiːk]

Noun

průkopník m anim

1. pioneer (one who goes before)

Declension

Declension of průkopník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	průkopník	průkopníci
genitive	průkopníka	průkopníků
dative	průkopníkovi, průkopníku	průkopníkům
accusative	průkopníka	průkopníky
vocative	průkopníku	průkopníci
locative	průkopníkovi, průkopníku	průkopnících
instrumental	průkopníkem	průkopníky

See also

• pionýr
• inovátor

Further reading

• průkopník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• průkopník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• průkopník in Internetová jazyková příručka