pramen

See also: prameň and pråmen

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pramen, from Proto-Slavic *pormy.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpramɛn]

• Audio:

  (file)

Noun

pramen m inan

1. spring (where water emerges from the ground)
2. source
3. strand, ply, wisp

Declension

Declension of pramen (mixed masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	pramen	prameny
genitive	pramenu, pramene	pramenů
dative	pramenu, prameni	pramenům
accusative	pramen	prameny
vocative	prameni, pramene	prameny
locative	pramenu, prameni	pramenech
instrumental	pramenem	prameny

Related terms

• pramenit
• pramenitý

 

Further reading

• pramen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• pramen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• pramen in Internetová jazyková příručka

Serbo-Croatian

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *pormy.

Pronunciation

• IPA^(key): /prâmeːn/
• Hyphenation: pra‧men

Noun

prȁmēn m (Cyrillic spelling пра̏ме̄н)

1. lock, tuft (of hair)

Declension

Declension of pramen

	singular	plural
nominative	pramen	pramenovi/prameni
genitive	pramena	pramenova/pramena
dative	pramenu	pramenovima/pramenima
accusative	pramen	pramenove/pramene
vocative	pramene	pramenovi/prameni
locative	pramenu	pramenovima/pramenima
instrumental	pramenom	pramenovima/pramenima

Further reading

• “pramen” in Hrvatski jezični portal