procvičit

Czech

Etymology

From pro- +‎ cvičit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprot͡svɪt͡ʃɪt]

Verb

procvičit pf (imperfective procvičovat)

1. to exercise, to work, to practise

Conjugation

Conjugation

Infinitive	procvičit, procvičiti	Active adjective	procvičivší
Verbal noun	procvičení	Passive adjective	procvičený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	procvičím	procvičíme	—	procvičme
2nd person	procvičíš	procvičíte	procvič	procvičte
3rd person	procvičí	procvičí	—	—

The verb procvičit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	procvičil	procvičili	procvičen	procvičeni
masculine inanimate		procvičily		procvičeny
feminine	procvičila		procvičena
neuter	procvičilo	procvičila	procvičeno	procvičena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	procvičiv
feminine + neuter singular	—	procvičivši
plural	—	procvičivše

Related terms

• procvičovatelný
• procvičování

 

Further reading

• procvičiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• procvičiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• procvičit in Internetová jazyková příručka