prozvonit

Czech

Etymology

From pro- +‎ zvonit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprozvoɲɪt]

Verb

prozvonit pf

1. to flash (to initiate a phone call and stop it before the call is picked, to inform the receiver of something without having to pay for the call)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	prozvonit, prozvoniti	Active adjective	prozvonivší
Verbal noun	prozvonění	Passive adjective	prozvoněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	prozvoním	prozvoníme	—	prozvoňme
2nd person	prozvoníš	prozvoníte	prozvoň	prozvoňte
3rd person	prozvoní	prozvoní	—	—

The verb prozvonit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	prozvonil	prozvonili	prozvoněn	prozvoněni
masculine inanimate		prozvonily		prozvoněny
feminine	prozvonila		prozvoněna
neuter	prozvonilo	prozvonila	prozvoněno	prozvoněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	prozvoniv
feminine + neuter singular	—	prozvonivši
plural	—	prozvonivše

Further reading

• prozvoniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• prozvoniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• prozvonit in Internetová jazyková příručka