renegát

See also: renegat, Renegat, and renégat

Czech

Etymology

Derived from German Renegat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrɛnɛɡaːt]

Noun

renegát m anim (feminine renegátka)

1. renegade, apostate, defector

   Synonyms: odpadlík, odrodilec

Declension

Declension of renegát (hard masculine animate)

	singular	plural
nominative	renegát	renegáti
genitive	renegáta	renegátů
dative	renegátovi, renegátu	renegátům
accusative	renegáta	renegáty
vocative	renegáte	renegáti
locative	renegátovi, renegátu	renegátech
instrumental	renegátem	renegáty

Further reading

• renegát in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• renegát in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• renegát in Internetová jazyková příručka