rozhlásit
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech rozhlásiti, from Proto-Slavic *orzgolsiti.
Pronunciation edit
Verb edit
rozhlásit pf (imperfective rozhlašovat)
- to spread, to make known, to announce
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozhlásit, rozhlásiti | Active adjective | rozhlásivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozhlášení | Passive adjective | rozhlášený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozhlásím | rozhlásíme | — | rozhlasme, rozhlašme (coll.) |
| 2nd person | rozhlásíš | rozhlásíte | rozhlas, rozhlaš (coll.) |
rozhlaste, rozhlašte (coll.) |
| 3rd person | rozhlásí | rozhlásí | — | — |
| The verb rozhlásit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozhlásil | rozhlásili | rozhlášen | rozhlášeni |
| masculine inanimate | rozhlásily | rozhlášeny | ||
| feminine | rozhlásila | rozhlášena | ||
| neuter | rozhlásilo | rozhlásila | rozhlášeno | rozhlášena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozhlásiv |
| feminine + neuter singular | — | rozhlásivši |
| plural | — | rozhlásivše |
Derived terms edit
Further reading edit
- rozhlásiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozhlásiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989