rozkolník

Czech

Etymology

From rozkol (“schism”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈroskolɲiːk]
• Rhymes: -olɲiːk
• Hyphenation: roz‧kol‧ník

Noun

rozkolník m anim (feminine rozkolnice, related adjective rozkolnický)

1. (historical, religion) Raskolnik

   Synonym: starověrec

Declension

Declension of rozkolník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	rozkolník	rozkolníci
genitive	rozkolníka	rozkolníků
dative	rozkolníkovi, rozkolníku	rozkolníkům
accusative	rozkolníka	rozkolníky
vocative	rozkolníku	rozkolníci
locative	rozkolníkovi, rozkolníku	rozkolnících
instrumental	rozkolníkem	rozkolníky

Derived terms

• rozkolnictví n

 

Related terms

• rozkol m inan

 

Further reading

• rozkolník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozkolník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rozkolník in Internetová jazyková příručka