rozkol

Czech

Etymology

Borrowed from Russian раско́л (raskól).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈroskol]
• Hyphenation: roz‧kol

Noun

rozkol m inan

1. schism, split

   Synonyms: rozštěp, schizma

2. discrepancy, conflict

   Synonyms: nesoulad, rozpor

Declension

Declension of rozkol (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	rozkol	rozkoly
genitive	rozkolu	rozkolů
dative	rozkolu	rozkolům
accusative	rozkol	rozkoly
vocative	rozkole	rozkoly
locative	rozkolu	rozkolech
instrumental	rozkolem	rozkoly

Derived terms

noun

• rozkolník

 

Further reading

• “rozkol”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozkol”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989