rozkrojit

Czech

Etymology

From roz- +‎ krojit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈroskrojɪt]

Verb

rozkrojit pf (imperfective rozkrájet)

1. to cut in two

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozkrojit, rozkrojiti	Active adjective	rozkrojivší
Verbal noun	rozkrojení	Passive adjective	rozkrojený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozkrojím	rozkrojíme	—	rozkrojme
2nd person	rozkrojíš	rozkrojíte	rozkroj	rozkrojte
3rd person	rozkrojí	rozkrojí	—	—

The verb rozkrojit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozkrojil	rozkrojili	rozkrojen	rozkrojeni
masculine inanimate		rozkrojily		rozkrojeny
feminine	rozkrojila		rozkrojena
neuter	rozkrojilo	rozkrojila	rozkrojeno	rozkrojena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozkrojiv
feminine + neuter singular	—	rozkrojivši
plural	—	rozkrojivše

Further reading

• rozkrojiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozkrojiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rozkrojit in Internetová jazyková příručka