rozsoudit

Czech

Etymology

From roz- +‎ soudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrosou̯ɟɪt]

Verb

rozsoudit pf (imperfective rozsuzovat)

1. to adjudicate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozsoudit, rozsouditi	Active adjective	rozsoudivší
Verbal noun	rozsouzení	Passive adjective	rozsouzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozsoudím	rozsoudíme	—	rozsuďme
2nd person	rozsoudíš	rozsoudíte	rozsuď	rozsuďte
3rd person	rozsoudí	rozsoudí	—	—

The verb rozsoudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozsoudil	rozsoudili	rozsouzen	rozsouzeni
masculine inanimate		rozsoudily		rozsouzeny
feminine	rozsoudila		rozsouzena
neuter	rozsoudilo	rozsoudila	rozsouzeno	rozsouzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozsoudiv
feminine + neuter singular	—	rozsoudivši
plural	—	rozsoudivše

Related terms

• soudit

 

Further reading

• rozsouditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozsouditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rozsoudit in Internetová jazyková příručka