rozsvítit

Czech

Etymology

From roz- +‎ svítit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrosviːcɪt]

Verb

rozsvítit pf (imperfective rozsvěcovat)

1. to turn on (object: the light)

   Synonyms: (dialectal) rožnout, (dialectal) roužnout

   Antonym: zhasnout

   rozsvítit světlo ― to turn on the light

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozsvítit, rozsvítiti	Active adjective	rozsvítivší
Verbal noun	rozsvícení	Passive adjective	rozsvícený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozsvítím	rozsvítíme	—	rozsviťme
2nd person	rozsvítíš	rozsvítíte	rozsviť	rozsviťte
3rd person	rozsvítí	rozsvítí	—	—

The verb rozsvítit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozsvítil	rozsvítili	rozsvícen	rozsvíceni
masculine inanimate		rozsvítily		rozsvíceny
feminine	rozsvítila		rozsvícena
neuter	rozsvítilo	rozsvítila	rozsvíceno	rozsvícena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozsvítiv
feminine + neuter singular	—	rozsvítivši
plural	—	rozsvítivše

Further reading

• “rozsvítiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozsvítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozsvítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)