roztříštit

Czech

Etymology

From roz- +‎ tříštit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrostr̝̊iːʃcɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

roztříštit pf

1. to shatter, to smash, to break into pieces

Conjugation

Conjugation

Infinitive	roztříštit, roztříštiti	Active adjective	roztříštivší
Verbal noun	roztříštění	Passive adjective	roztříštěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	roztříštím	roztříštíme	—	roztříštěme
2nd person	roztříštíš	roztříštíte	roztříšti	roztříštěte
3rd person	roztříští	roztříští	—	—

The verb roztříštit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	roztříštil	roztříštili	roztříštěn	roztříštěni
masculine inanimate		roztříštily		roztříštěny
feminine	roztříštila		roztříštěna
neuter	roztříštilo	roztříštila	roztříštěno	roztříštěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	roztříštiv
feminine + neuter singular	—	roztříštivši
plural	—	roztříštivše

Further reading

• “roztříštiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “roztříštiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989