slíbit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *sъljubiti. Cognate with Slovak sľúbiť, Slovene obljubiti (“to promise”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsliːbɪt]

Verb

slíbit pf (imperfective slibovat)

1. to promise

Conjugation

Conjugation

Infinitive	slíbit, slíbiti	Active adjective	slíbivší
Verbal noun	slíbení	Passive adjective	slíbený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	slíbím	slíbíme	—	slibme
2nd person	slíbíš	slíbíte	slib	slibte
3rd person	slíbí	slíbí	—	—

The verb slíbit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	slíbil	slíbili	slíben	slíbeni
masculine inanimate		slíbily		slíbeny
feminine	slíbila		slíbena
neuter	slíbilo	slíbila	slíbeno	slíbena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	slíbiv
feminine + neuter singular	—	slíbivši
plural	—	slíbivše

Derived terms

• slib m
• slibný m

 

Further reading

• “slíbiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “slíbiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989