sloužit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech slúžiti, from Proto-Slavic *služìti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈslou̯ʒɪt]

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -ouʒɪt

Verb

sloužit impf (perfective posloužit)

1. to serve (somebody)
2. to serve as, to be used as [with k (+ dative) ‘for’]

   K čemu to slouží? ― What is this used for?

   K tomu slouží. ― That's what they're for.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sloužit, sloužiti	Active adjective	sloužící
Verbal noun	sloužení	Passive adjective	sloužený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sloužím	sloužíme	—	služme
2nd person	sloužíš	sloužíte	služ	služte
3rd person	slouží	slouží	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sloužit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sloužil	sloužili	sloužen	slouženi
masculine inanimate		sloužily		slouženy
feminine	sloužila		sloužena
neuter	sloužilo	sloužila	slouženo	sloužena

Transgressives	present	past
masculine singular	slouže	—
feminine + neuter singular	sloužíc	—
plural	sloužíce	—

Related terms

• dosloužit
• nasloužit
• obsloužit
• obsluha
• odsloužit
• posloužit
• prosloužit
• přesloužit
• přesluhovat
• slouha
• sluha
• služba
• služebná
• služebnický
• služební
• služebník
• služebnost
• služka
• vysloužilec
• vysloužilý
• vysloužit
• výslužka
• zasloužilý
• zasloužit
• zásluha

 

Further reading

• “sloužiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “sloužiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sloužit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)