střelec

See also: strelec and Strelec

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech střělec, from Proto-Slavic *strělьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstr̝̊ɛlɛt͡s]

Noun

střelec m anim (female equivalent střelkyně)

1. shooter (someone who shoots something)
2. gunner (a person who operates a gun)
3. (chess) bishop

Declension

Declension of střelec (soft masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	střelec	střelci
genitive	střelce	střelců
dative	střelcovi, střelci	střelcům
accusative	střelce	střelce
vocative	střelče	střelci
locative	střelcovi, střelci	střelcích
instrumental	střelcem	střelci

Further reading

• střelec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• střelec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• střelec in Internetová jazyková příručka