král

See also: kral, Kral, Král, kráľ, and Kráľ

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech král, from Proto-Slavic *korľь which comes from Old High German Karl, name of the Frankish ruler Charlemagne.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkraːl]

• audio

  (file)

• Hyphenation: král
• Rhymes: -aːl

Noun

král m anim (feminine královna, related adjective královský)

1. king (male ruler)
2. king (chess figure)
3. king (playing card)

Declension

Declension of král (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	král	králové
genitive	krále	králů
dative	královi, králi	králům
accusative	krále	krále
vocative	králi	králové
locative	královi, králi	králích
instrumental	králem	králi

Derived terms

• kralevic
• kralovat
• králík
• královna
• království
• králův

 

Descendants

• → Russian: краль (kralʹ)
• → Lower Sorbian: kral

Further reading

• král in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• král in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• král in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Alternative forms

• kráľ (alternative writing)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *korľь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkraːl/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkraːl/

Noun

král m pers

1. king (male ruler)

Declension

Declension of král (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	král	krály	králi, králové
genitive	krála	králú	králóv
dative	králu, královi	králoma	králóm
accusative	krála	krály	krály
vocative	krále	krály	králi, králové
locative	králu, královi	králú	králéch
instrumental	králem	králoma	krály

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• kralovati
• královec
• královna
• královstvie

Descendants

• Czech: král

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “král”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění