střet

See also: stret

Czech

Etymology

Deverbal from střetat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstr̝̊ɛt]

Noun

střet m inan

1. clash, conflict
2. crash

Declension

Declension of střet (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	střet	střety
genitive	střetu	střetů
dative	střetu	střetům
accusative	střet	střety
vocative	střete	střety
locative	střetu	střetech
instrumental	střetem	střety

Related terms

• střetnout
• střetnutí

 

Further reading

• střet in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• střet in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989