starořečtina

Czech

Etymology

From staro- (“old-”) +‎ řečtina (“Greek”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstaror̝ɛt͡ʃcɪna]
• Rhymes: -ɪna
• Hyphenation: sta‧ro‧řeč‧ti‧na

Noun

starořečtina f

1. Ancient Greek (the Greek language of classical antiquity)

   Synonyms: stará řečtina, klasická řečtina

   Coordinate terms: koiné, novořečtina

Declension

Declension of starořečtina (hard feminine)

	singular	plural
nominative	starořečtina	starořečtiny
genitive	starořečtiny	starořečtin
dative	starořečtině	starořečtinám
accusative	starořečtinu	starořečtiny
vocative	starořečtino	starořečtiny
locative	starořečtině	starořečtinách
instrumental	starořečtinou	starořečtinami

Related terms

adjectives

• novořecký
• řecký
• starořecký

 

nouns

• Řecko n
• řečtina f
• řečtinář m anim
• Řek m anim
• Řekyně f

 

Further reading

• “starořečtina”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “starořečtina”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)