tkáti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *tъkati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈtkaːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈtkaːci/

Verb

tkáti impf

1. to weave

   Pavúk tče své sieti. ― A spider weaves its webs.

Conjugation

Conjugation of tkáti (class V)

infinitive	supine	verbal noun
tkáti	tkat	tkánie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	tku	tčevě (-va)	tčem (-me/-my)	–	tcěvě (-va)	tcěm (-me/-my)
2nd person	tčeš	tčeta	tčete	tci	tcěta	tcěte
3rd person	tče	tčeta	tkú	tci	tcěta	tcěte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	tkach	tkachově (-va)	tkachom (-me/-my)	tkách, tčiech	tkáchově, tčiechově (-va)	tkáchom, tčiechom (-me/-my)
2nd person	tka	tkasta (-šta)	tkaste (-šte)	tkáše, tčieše	tkášta, tčiešta (-sta)	tkášte, tčiešte (-ste)
3rd person	tka	tkasta (-šta)	tkachu	tkáše, tčieše	tkášta, tčiešta (-sta)	tkáchu, tčiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	tkal	tkala	tkali	tkán	tkána	tkáni
Feminine	tkala	tkale	tkaly	tkána	tkáně	tkány
Neuter	tkalo	tkale	tkala	tkáno	tkáně	tkána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	tka	tkúce		tkav	tkavše
Feminine	tkúci			tkavši
Neuter	tka, tkúci			tkav, tkavši

Note: This table shows the most common forms of tkáti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: tkát

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “tkáti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění