ubránit

Czech

Etymology

From u- +‎ bránit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈubraːɲɪt]

Verb

ubránit pf (imperfective bránit)

1. to (manage to) defend
2. to vindicate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ubránit, ubrániti	Active adjective	ubránící, ubránivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ubráním	ubráníme	—	ubraňme
2nd person	ubráníš	ubráníte	ubraň	ubraňte
3rd person	ubrání	ubrání	—	—

The verb ubránit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ubránil	ubránili	ubráněn	ubráněni
masculine inanimate		ubránily		ubráněny
feminine	ubránila		ubráněna
neuter	ubránilo	ubránila	ubráněno	ubráněna

Transgressives	present	past
masculine singular	ubráně	ubrániv
feminine + neuter singular	ubráníc	ubránivši
plural	ubráníce	ubránivše

Related terms

• bránit

 

Further reading

• “ubrániti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “ubrániti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ubránit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)