upřesnit

Czech

Etymology

From u- +‎ přesný +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈupr̝̊ɛsɲɪt]

Verb

upřesnit pf (imperfective upřesňovat)

1. to specify, to clarify

Conjugation

Conjugation

Infinitive	upřesnit, upřesniti	Active adjective	upřesnivší
Verbal noun	upřesnění	Passive adjective	upřesněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	upřesním	upřesníme	—	upřesněme
2nd person	upřesníš	upřesníte	upřesni	upřesněte
3rd person	upřesní	upřesní	—	—

The verb upřesnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	upřesnil	upřesnili	upřesněn	upřesněni
masculine inanimate		upřesnily		upřesněny
feminine	upřesnila		upřesněna
neuter	upřesnilo	upřesnila	upřesněno	upřesněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	upřesniv
feminine + neuter singular	—	upřesnivši
plural	—	upřesnivše

Related terms

• upřesnění
• upřesnitelný

 

Further reading

• upřesniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• upřesniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989