uspokojení

Czech

Etymology

From uspokojit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuspokojɛɲiː]

Noun

uspokojení n

1. verbal noun of uspokojit
2. satisfaction (of a need or desire)

   poskytovat uspokojení ― to provide satisfaction

   nalézt / naleznout uspokojení ― to find satisfaction

Declension

Declension of uspokojení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	uspokojení	uspokojení
genitive	uspokojení	uspokojení
dative	uspokojení	uspokojením
accusative	uspokojení	uspokojení
vocative	uspokojení	uspokojení
locative	uspokojení	uspokojeních
instrumental	uspokojením	uspokojeními

Further reading

• uspokojení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• uspokojení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• uspokojení in Internetová jazyková příručka