uspokojit

Czech

Etymology

From u- +‎ spokojit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuspokojɪt]

Verb

uspokojit pf (imperfective uspokojovat)

1. to satisfy

Conjugation

Conjugation

Infinitive	uspokojit, uspokojiti	Active adjective	uspokojivší
Verbal noun	uspokojení	Passive adjective	uspokojený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	uspokojím	uspokojíme	—	uspokojme
2nd person	uspokojíš	uspokojíte	uspokoj	uspokojte
3rd person	uspokojí	uspokojí	—	—

The verb uspokojit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	uspokojil	uspokojili	uspokojen	uspokojeni
masculine inanimate		uspokojily		uspokojeny
feminine	uspokojila		uspokojena
neuter	uspokojilo	uspokojila	uspokojeno	uspokojena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	uspokojiv
feminine + neuter singular	—	uspokojivši
plural	—	uspokojivše

Related terms

• pokoj m
• pokojný m
• spokojený m
• spokojit
• uspokojení n
• uspokojivý

 

Further reading

• uspokojiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• uspokojiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• uspokojit in Internetová jazyková příručka