vířit

See also: virit

Czech

Etymology

From vír +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːr̝ɪt]

Verb

vířit impf

1. to whirl, to swirl, to eddy

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vířit, vířiti	Active adjective	vířící
Verbal noun	víření	Passive adjective	vířený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vířím	víříme	—	viřme
2nd person	víříš	víříte	viř	viřte
3rd person	víří	víří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vířit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vířil	vířili	vířen	vířeni
masculine inanimate		vířily		vířeny
feminine	vířila		vířena
neuter	vířilo	vířila	vířeno	vířena

Transgressives	present	past
masculine singular	víře	—
feminine + neuter singular	víříc	—
plural	víříce	—

Derived terms

• víření

 

Further reading

• vířiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vířiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vířit in Internetová jazyková příručka