výslovný

Czech

Etymology

From vyslovit +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːslovniː]

Adjective

výslovný

1. explicit, express

Declension

Declension of výslovný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	výslovný		výslovná	výslovné
genitive	výslovného		výslovné	výslovného
dative	výslovnému		výslovné	výslovnému
accusative	výslovného	výslovný	výslovnou	výslovné
locative	výslovném		výslovné	výslovném
instrumental	výslovným		výslovnou	výslovným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	výslovní	výslovné		výslovná
genitive	výslovných
dative	výslovným
accusative	výslovné			výslovná
locative	výslovných
instrumental	výslovnými

Further reading

• výslovný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• výslovný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• výslovný in Internetová jazyková příručka