výstřel

See also: vystřel and výstrel

Czech

Etymology

Deverbal from vystřelit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːstr̝̊ɛl]

Noun

výstřel m inan

1. shot (launching of a projectile)

Declension

Declension of výstřel (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	výstřel	výstřely
genitive	výstřelu	výstřelů
dative	výstřelu	výstřelům
accusative	výstřel	výstřely
vocative	výstřele	výstřely
locative	výstřelu	výstřelech
instrumental	výstřelem	výstřely

Further reading

• výstřel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• výstřel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989