vřieti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *vьrěti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋr̝i̯ɛːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvr̝iːci/

Verb

vřieti impf

1. to boil
2. to burn, to flame

   vřieti milosťú někomu ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation of vřieti (class I)

infinitive	supine	verbal noun
vřieti	vřět	vřěnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	vru	vřevě (-va)	vřem (-me/-my)	–	vřěvě (-va)	vřěm (-me/-my)
2nd person	vřeš	vřeta	vřete	vři	vřěta	vřěte
3rd person	vře	vřeta	vrú	vři	vřěta	vřěte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	vřěch	vřěchově (-va)	vřěchom (-me/-my)	vřiech	vřiechově (-va)	vřiechom (-me/-my)
2nd person	vřě	vřěsta (-šta)	vřěste (-šte)	vřieše	vřiešta (-sta)	vřiešte (-ste)
3rd person	vřě	vřěsta (-šta)	vřěchu	vřieše	vřiešta (-sta)	vřiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	vřěl	vřěla	vřěli	—	—	—
Feminine	vřěla	vřěle	vřěly	—	—	—
Neuter	vřělo	vřěle	vřěla	—	—	—

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	vra	vrúce		vřěv	vřěvše
Feminine	vrúci			vřěvši
Neuter	vra, vrúci			vřěv, vřěvši

Note: This table shows the most common forms of vřieti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• vyvěrati
• vyvřieti

 

Descendants

• Czech: vřít

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “vřieti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění