vadnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vadnúti, from Proto-Slavic *vędnǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvadnou̯t]

Verb

vadnout impf

1. (intransitive) to wither, to wilt, to fade

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vadnout, vadnouti	Active adjective	vadnoucí
Verbal noun	vadnutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vadnu	vadneme	—	vadněme
2nd person	vadneš	vadnete	vadni	vadněte
3rd person	vadne	vadnou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vadnout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vadl, vadnul	vadli, vadnuli	—	—
masculine inanimate		vadly, vadnuly		—
feminine	vadla, vadnula		—
neuter	vadlo, vadnulo	vadla, vadnula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	vadna	—
feminine + neuter singular	vadnouc	—
plural	vadnouce	—

Derived terms

• povadnout
• uvadnout
• zvadnout

 

Further reading

• vadnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vadnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vadnout in Internetová jazyková příručka