vichr

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vichr, from Proto-Slavic *vixъrъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪxr̩]

Noun

vichr m inan

1. strong wind

   Synonyms: fučák, fičák, fuják, fujavec

Declension

Declension of vichr (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	vichr	vichry
genitive	vichru	vichrů
dative	vichru	vichrům
accusative	vichr	vichry
vocative	vichre, vichře	vichry
locative	vichru	vichrech
instrumental	vichrem	vichry

Related terms

• vichřice

 

Further reading

• vichr in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vichr in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vichr in Internetová jazyková příručka