vladař

See also: vladar

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vladař, from Proto-Slavic *voldařь. By surface analysis, vláda +‎ -ař.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvladar̝̊]
• Hyphenation: vla‧dař

Noun

vladař m anim (feminine vladařka, related adjective vladařský)

1. ruler (monarch)

   Synonyms: panovník, vládce

Declension

Declension of vladař (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	vladař	vladaři
genitive	vladaře	vladařů
dative	vladařovi, vladaři	vladařům
accusative	vladaře	vladaře
vocative	vladaři	vladaři
locative	vladařovi, vladaři	vladařích
instrumental	vladařem	vladaři

Related terms

• vláda f
• vládce m anim
• vládnout impf

 

Further reading

• vladař in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vladař in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vladař in Internetová jazyková příručka