vlichotit

Czech

Etymology

From v- +‎ lichotit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvlɪxocɪt]

Verb

vlichotit pf

1. (reflexive with se) to ingratiate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vlichotit, vlichotiti	Active adjective	vlichotivší
Verbal noun	vlichocení	Passive adjective	vlichocený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vlichotím	vlichotíme	—	vlichoťme
2nd person	vlichotíš	vlichotíte	vlichoť	vlichoťte
3rd person	vlichotí	vlichotí	—	—

The verb vlichotit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vlichotil	vlichotili	vlichocen	vlichoceni
masculine inanimate		vlichotily		vlichoceny
feminine	vlichotila		vlichocena
neuter	vlichotilo	vlichotila	vlichoceno	vlichocena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vlichotiv
feminine + neuter singular	—	vlichotivši
plural	—	vlichotivše

Further reading

• vlichotiti se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vlichotiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989