vnouče

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vnúčě, from Proto-Slavic *vъnučę. Compare Serbo-Croatian unuče.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvnou̯t͡ʃɛ]
• Hyphenation: vnou‧če

Noun

vnouče n (diminutive vnoučátko)

1. grandchild

   Antonym: prarodič

   Hyponyms: vnuk, vnučka

Declension

Declension of vnouče (t-stem neuter)

	singular	plural
nominative	vnouče	vnoučata
genitive	vnoučete	vnoučat
dative	vnoučeti	vnoučatům
accusative	vnouče	vnoučata
vocative	vnouče	vnoučata
locative	vnoučeti	vnoučatech
instrumental	vnoučetem	vnoučaty

Derived terms

• pravnouče n

Related terms

• pravnučka f
• pravnuk m anim

Further reading

• “vnouče”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vnouče”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vnouče”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025