volánek

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century. Compare Polish wołacz.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋoɫaːnɛk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvolaːnɛk/

Noun

volánek m inan

1. (grammar) vocative case
   • from KlarVok 42-3 De grammatica:

     volánek vocativus, dánek dativus, vinovánek accusativus

Declension

Declension of volánek (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	volánek	volánky	volánci, volánkové
genitive	volánka, volánku	volánkú	volánkóv
dative	volánku	volánkoma	volánkóm
accusative	volánek	volánky	volánky
vocative	volánče	volánky	volánci, volánkové
locative	voláncě, volánku	volánkú	volánciech
instrumental	volánkem	volánkoma	volánky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

See also

• jmenovánek (“nominative case”)
• rodlík (“gentive case”)
• dánek (“dative case”)
• vinovánek (“accusative case”)

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 73
• Jan Gebauer (1903–1916) “volánek”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění