vonět

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech voněti, from Proto-Slavic *voňati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvoɲɛt]

• Audio:

  (file)

Verb

vonět impf (perfective zavonět)

1. to smell, to have a pleasant smell

   Antonyms: čpět, smrdět, zapáchat

   Ty růže voní nádherně. ― The roses smell lovely.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vonět, voněti	Active adjective	vonící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	voním	voníme	—	voňme
2nd person	voníš	voníte	voň	voňte
3rd person	voní	vonějí, voní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vonět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	voněl	voněli	—	—
masculine inanimate		voněly		—
feminine	voněla		—
neuter	vonělo	voněla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	voně	—
feminine + neuter singular	voníc	—
plural	voníce	—

Related terms

• voňavka
• vůně

 

Further reading

• “voněti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “voněti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vonět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)