vyjasnit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
vyjasnit pf
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vyjasnit, vyjasniti | Active adjective | vyjasnivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyjasnění | Passive adjective | vyjasněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyjasním | vyjasníme | — | vyjasněme |
| 2nd person | vyjasníš | vyjasníte | vyjasni | vyjasněte |
| 3rd person | vyjasní | vyjasní | — | — |
| The verb vyjasnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyjasnil | vyjasnili | vyjasněn | vyjasněni |
| masculine inanimate | vyjasnily | vyjasněny | ||
| feminine | vyjasnila | vyjasněna | ||
| neuter | vyjasnilo | vyjasnila | vyjasněno | vyjasněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vyjasniv |
| feminine + neuter singular | — | vyjasnivši |
| plural | — | vyjasnivše |