vykloubit

Czech

Etymology

From vy- +‎ kloub +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪklou̯bɪt]

Verb

vykloubit pf

1. to dislocate (to dislodge a skeletal bone from its joint)
2. (reflexive, si) to dislocate (to dislodge a skeletal bone from its joint)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vykloubit, vykloubiti	Active adjective	vykloubivší
Verbal noun	vykloubení	Passive adjective	vykloubený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vykloubím	vykloubíme	—	vyklubme, vyklouběme
2nd person	vykloubíš	vykloubíte	vyklub, vykloubi	vyklubte, vyklouběte
3rd person	vykloubí	vykloubí	—	—

The verb vykloubit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vykloubil	vykloubili	vyklouben	vykloubeni
masculine inanimate		vykloubily		vykloubeny
feminine	vykloubila		vykloubena
neuter	vykloubilo	vykloubila	vykloubeno	vykloubena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vykloubiv
feminine + neuter singular	—	vykloubivši
plural	—	vykloubivše

Further reading

• “vykloubiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vykloubiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vykloubit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)