vynutit

Czech

Etymology

From vy- +‎ nutit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪnucɪt]

Verb

vynutit pf (imperfective vynucovat)

1. to enforce

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vynutit, vynutiti	Active adjective	vynutivší
Verbal noun	vynucení	Passive adjective	vynucený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vynutím	vynutíme	—	vynuťme
2nd person	vynutíš	vynutíte	vynuť	vynuťte
3rd person	vynutí	vynutí	—	—

The verb vynutit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vynutil	vynutili	vynucen	vynuceni
masculine inanimate		vynutily		vynuceny
feminine	vynutila		vynucena
neuter	vynutilo	vynutila	vynuceno	vynucena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vynutiv
feminine + neuter singular	—	vynutivši
plural	—	vynutivše

Further reading

• vynutiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vynutiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vynutit in Internetová jazyková příručka